Podívaly se děti dnes ráno do kalendáře a tam už zůstal jen poslední list. Zítra bude nový rok! Zítra dostaneme novoroční stromeček! Ozdoby budou hotové, ale stromeček není ještě doma. Děti se rozhodly, že napíší dopis Dědovi Mrázovi, aby jim poslal z lesa stromeček, ale ten nejhezčí s hustým jehličím. Takový dopis napsaly děti Dědovi Mrázovi a vyběhly, aby postavily Sněhuláka.

Všichni svorně pracovali: někteří shrabovali sníh, jiní zase kouleli koule… Na Sněhulákovu hlavu děti nasadily starý kbelík, oči mu udělaly z uhlíků a namísto nosu mu zastrčily mrkvičku. Povedl se jim ten poštovní Sněhulák! Děti mu daly svůj dopis a nakázaly mu:

Sněhuláčku, Sněhuláčku,
Dobrý poštovní panáčku!
Do černého lesa zajdi,
Dědu Mráze tam v něm najdi.

Pozdrav vyřiď, přidej psaní:
Stromeček je naše přání.
Nejhezčí, se šištičkami,
A zelenými jehličkami.

Na stromeček ten, jasné je ti,
Čekají už všechny děti.

Nastal večer, děti se rozešly domů. I praví Sněhulák: -Dostal jsem ale úkol! Kam se jen vydat?-Vezmi mě s sebou!-řekl najednou psík Bobík. –Pomohu ti najít cestu. -Máš pravdu, ve dvou se to lépe táhne! –rozradostnil se Sněhulák. –Budeš mě s dopisem ochraňovat a cestu mi ukazovat. Dlouho předlouho šli Sněhulák a Bobík, než se konečně dostali do zimního pralesa…

Potkali Zajíce.
-Kde tu bydlí Děda Mráz? –zeptal se ho Sněhulák. Ale Zajíci nemá na odpověď čas: honí ho Liška. Bobík zaštěkal: „Haf, haf“ –a pustil se za Zajícem. Zesmutněl Sněhulák: -Asi budu muset jít dál sám. V tu chvíli se zvedla vánice, zavyla, rozehnala sněhové vločky… Sněhulák se roztřásl a … rozsypal. Na bílém sněhu po něm zbyly kbelík, dopis a mrkvička.

Rozzlobená Liška se vrátila: -Kdo mi zabránil Zajíce dohnat? Dívá se kolem sebe, nikde nikdo, jen na sněhu leží jakýsi dopis. Liška ho chytila a utekla. Vrátil se Bobík: -Kam se poděl Sněhulák? Zmizel. V tu chvíli dohonil Lišku Vlk. –Co to neseš, kmotřičko? –zabručel na ni. –Rozděl se se mnou! –Nechci se dělit, potřebuji to sama, -řekla Liška a utekla. Vlk se pustil za ní. A zvědavá Straka vše pozorovala a letěla za nimi. Bobík pláče. Zajíci mu praví: -To ti patří: příště nás nebudeš honit ani strašit!… –Nebudu vás honit ani strašit, -řekl Bobík a ještě více se rozplakal. –Neplač, my ti pomůžeme, -řekli zajíci. –A my pomůžeme zajícům, -řekly veverky.

Zajíci začaly stavět Sněhuláka. A veverky jim v tom pomáhaly: pacičkami uplácávaly sníh, ocásky ho uhlazovaly. Na hlavu mu zase nasadili kbelík, oči mu udělali z uhlíků a namísto nosu mu zastrčili mrkvičku. –Děkuji vám, -řekl Sněhulák, že jste mě znovu postavili. Ale teď mi honem pomozte najít D2du Mráze. Odvedli ho k Medvědovi. Medvěd spal ve svém brlohu a jen tak tak, že se ho podařilo vzbudit. Sněhulák mu vyprávěl o tom, jak ho děti postavily s dopisem k Dědovi Mrázovi. –S dopisem, povídáš? –zařval Medvěd. –A kde ho máš? Hledali, hledali, ale dopis nenašli, někam se poděl. –Bez dopásávám Děda Mráz stromeček nedá, -řekl Medvěd. –Raději se vraťte domů, a já vás z lesa vyprovodím. Najednou, kde se vzala přiletěla straka a křičí: -Dopis je tu! Dopis je tu! A straka vyprávěla jak dopis našla.

Stalo se takto

Všichni se vydali k Dědovi Mrázovi. Vzrušený Sněhulák spěchá: kutálí se z pahorku, propadá se do jámy, zakopává o pařezy. Ještě dobře, že mu Medvěd vždy včas pomohl, jinak by se býval Sněhulák opět rozsypal. Konečně dorazili k Dědovi Mrázovi. Děda Mráz si dopis přečetl a řekl: -Proč tak pozdě, Sněhuláku? Vždyť nestačíš dětem donést stromeček včas. Sněhuláka se všichni zastali, vyprávěli, co se s ním přihodilo. Děda Mráz mu dal svoje sáně. Sněhulák do nich naložil stromeček a spěchal k dětem. Medvěd se vrátil, aby dospal to, co mu ještě zbývalo do jara. Příštího rána stál Sněhulák na starém místě, jenomže místo dopisu držel v rukou krásný stromeček.